Se Sojkou do Evropy? Nejen do Německa?

• Je to tak! Občas Sojka zaletí na výlet i mimo své oblíbené česko-německé pohraniční chvosty. Sojka je totiž vysílající organizací Evropské dobrovolné služby - EVS. Díky tomuto programu se můžeš vydat na půl roku až rok do Evropy a nebude tě to stát ani vindru! Stačí si najít hostitelskou organizaci, u níž chceš EVS vykonávat. Sojka ti pomůže s organizací tvého výjezdu, důležitá je však tvá spolupráce a tvůj zájem na celé akci.

Co je to EVS?

• EVS (European Voluntary Service) je program Evropské unie pro neformální výchovu a vzdělávání. V rámci projektu mohou mladí lidé pomáhat ve všech státech Evropské unie, v nově přistupujících státech, v Norsku, na Islandu a v Lichtenštejnsku po dobu 6 - 12 měsíců.
• Účast na EVS ti přinese spoustu do života užitečných zkušeností: Poznání nové země, kultury, jazyka, nových přátel; poznání sama sebe v odlišné životní situaci, nabytí nového sebevědomí a cenné zahraniční zkušenosti; spolupráce mezi dobrovolníkem, vysílající a hostitelskou organizací.
• EVS je určena pro iniciativní lidi ve věku od 18 - 25 let (včetně), přičemž nabyté vzdělání, jazykové znalosti ani pracovní zkušenosti NEJSOU pro účast rozhodující.

Oblasti EVS

• ochrana životního prostředí
• rozvoj venkova
• sociální a zdravotní péče
• sociální integrace
• umění
• kulturní dědictví
• práce s dětmi a mládeží
• informace pro mládež
• volný čas, sport

Kdo je vysílající a hostitelská organizace?

• Vysílající organizace ti pomůže najít hostitelskou organizaci, vyřídit administrativní záležitosti, řešit vzniklé problémy.
• Hostitelská organizace se stará během projektu o svého dobrovolníka, poskytuje zázemí.

Co mi bude jakožto dobrovolníkovi poskytováno?

• příprava před odjezdem
• cesta na místo (a zpět)
• pojištění, víza, další nutné výdaje
• ubytování, strava
• jazykový kurz
• kapesné
• školení (předodjezdové, popříjezdové, střednědobé)

Kde najdu více informací?

• Mrkni na www.youth.cz - stránky České národní agentury Mládež v akci...
• ...nebo kontaktuj přímo Sojku.
• Také si můžeš přečíst zprávu jedné ze Sojek, která se vydala před několika lety na EVS do Norska.

Co je EVS?

* program Evropské unie pro neformální výchovu a vzdělávání
* v rámci projektu mohou mladí lidé pomáhat ve všech státech Evropské unie, v nově přistupujících státech, v Norsku, na Islandu a v Lichtenštejnsku po dobu 6 - 12 měsíců
* poznání nové země, kultury, jazyka, nových přátel
* poznání sama sebe v odlišné životní situaci, nabytí nového sebevědomí a cenné zahraniční zkušenosti
* spolupráce mezi dobrovolníkem, vysílající a hostitelskou organizací

Pro koho?

* pro iniciativní lidi ve věku od 18 - 25 let (včetně), přičemž nabyté vzdělání, jazykové znalosti ani pracovní zkušenosti NEJSOU pro účast rozhodující

Oblasti EVS

Kdo je vysílající a hostitelská organizace?

Vysílající organizace ti pomůže najít hostitelskou organizaci, vyřídit administrativní záležitosti, řešit vzniklé problémy

Hostitelská organizace se stará během projektu o svého dobrovolníka, poskytuje zázemí.

Co je dobrovolníkovi poskytováno?

* příprava před odjezdem
* cesta na místo (a zpět)
* pojištění, víza, další nutné výdaje
* ubytování, strava
* jazykový kurz
* kapesné
* školení (předodjezdové, popříjezdové, střednědobé)

Kde najdeš více info?

* www.youth.cz - Česká národní agentura Mládež
* Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Já a EVS

Po ukončení školy jsem přesně nevěděla, kam bych měla svůj život směřovat, měla jsem chuť zkusit a zažít úplně něco nového. Myšlenka EVS mi připadala geniální, představovala možnost pro mladé lidi, jakou mi zatím nikdo nikde nenabídl. Po přečtení informací jsem se rozhodla, že to zkusím, a počáteční fáze mého plánu mohla začít.

Před odjezdem

Vysílající organizace dala mnoho cenných rad, jak a kde vyhledat budoucí projekt, jak správně napsat motivační dopis, aby zaujal přijímající organizaci, pomohla mi s přípravou a s nezbytným papírováním. Láska k přírodě a k velkým vzdálenostem, touha poznat něco nového a zajímavého, rozhodla o zemi určení. Předchozí práce a můj koníček rozhodly o typu projektu: Norsko, práce s mládeží.

Před odjezdem do Norska jsem se zúčastnila školení, na kterém jsem poznala ostatní dobrovolníky. Lektoři nás pořádně namotivovali, poradili nám, kam a na koho se máme obracet i s jednoduchými, banálními problémy. Zdůrazňovali, že sebemenší problém, který se vyskytne, nemáme odkládat, ale hned ho začít řešit. Informovali nás na co a hlavně jaká máme práva, vysvětlili nám několik nejasností, AXU atd. Během svého projektu jsem se k informačním materiálům, svým poznámkám a kresbám několikrát vrátila. Kontakt udržujeme dodnes.

Příjezd a první fáze EVS

Na první dny v padesátitisícovém městě nedaleko Osla nikdy nezapomenu. Stejně tak nikdy nezapomenu na první setkání s německou dobrovolnicí (Lenou), s mentorkou, svými kolegy a s žáky ze školy. Očekávání, zvědavost a nervozita byly cítit na všech stranách!

Arbeidsinstituttet je alternativní škola pro mládež od 16-20 let, ve které mládež navštěvuje jeden ze 4 základních kurzů (dřevotruhlář, automechanik, kantýna, umělecký kurz) a 1x týdně mají výuku norštiny, angličtiny a matematiky. Na výběr mají také spoustu sportovních aktivit, výlety a exkurze v rámci výuky. Školu navštěvují nejen žáci z Norska, ale i imigranti z Iránu, Iráku, Turecka a jiných zemí. Každému žákovi je věnována zvláštní pozornost a individuální péče, většina teoretických poznatků se přenáší do praxe. Během dne žáci pracují v daném kurzu, kde se učí zvládat nové, neznámé věci. Diskutují s lektory a s kamarády o všem možném. Škola se tedy snažila se dát novou možnost mládeži, která z různých důvodů nedokončila vzdělání, pomoci jim začlenit se zpátky do společnosti, vrátit jim sebevědomí a odvahu nést zodpovědnost za svůj život.

Já jsem se nejprve musela naučit, jak organizace a jednotlivé kurzy fungují, najít cestu k mládeži, což se jevilo jako největší problém. Mým úkolem bylo podílet se na každodenní činnosti kurzu, pomáhat žákům při teoretických a praktických úkolech, asistovat učitelům a účastnit se sportovních aktivit (lezení na stěně, míčové hry, in-line a BMX ve skatehale, jednodenní lyžařský výlet, kanoe, procházky...). Sportovní aktivity jsem měla nejraději, neboť právě zde jsem se s mládeží seznamovala a sbližovala nejrychleji. Měla jsem příležitost se zúčastnit studijní cesty do Londýna a norsko-slovinského výměnného pobytu, připravit si prezentaci o ČR, vařit s mládeží českou kuchyni, představit jim české národní fotbalové i hokejové mužstvo, tvořit školní časopis a mnoho jiných zajímavých věcí.

Na začátku projektu jsem poznala ostatní dobrovolníky, kteří přijeli do Norska ve stejném termínu jako já. Setkali jsme se na popříjezdovém semináři a Mid-term semináři v Oslu.

Fáze druhá

Po pěti měsících jsem měla dlouhé letní prázdniny, které mimochodem utekly jako voda. Pět týdnů jsem si užívala cestování a poznávání přírodních krás Norska. Seznamovala jsem se s novými lidmi a navazovala další přátelství.

Zpátky do práce jsem se opravdu těšila. Nový školní rok znamenal nové žáky a taky nový systém činnosti Arbeidsinstituttet. Druhá polovina utekla ještě rychleji než ta první, podařilo se mi navázat opravdové kamarádství s žáky, přivítala jsem novou dobrovolnici z Německa a pomohla ji na začátku jejího projektu. Začínala jsem cítit, že jsem ve škole užitečná a odvádím kus práce, který je za mnou vidět a nejen mí kolegové, ale i žáci to oceňují.

Postřehy

Ze začátku jsem se potýkala se samotou a pocitem, proč v Arbeidsinstituttet vlastně jsem. Cítila jsem se nevyužitá, nikomu jsem nerozuměla, vše zabíralo moc času (začátek kurzu norštiny se pořád odkládal, najít aktivity mimo práci, vysvětlování pocitů..). Ale s pomocí své mentorky jsem první měsíc přečkala a pak se vše jen vyjasňovalo a bylo zajímavější a zajímavější...

Nevím, z jakého důvodu se mi nepodařilo navázat větší kontakt s Nory, příležitostí jsem myslím měla dost a často jsem chodila i na akce, kterých bych se v ČR asi nezúčastnila (kurs tanga v parku, procházka s turistickým spolkem aj. - ale o to bylo moje EVS pestřejší a mám na co vzpomínat:).

Všude dobře, tak co doma?!

Sbalit svoje věci a někam vyrazit sám, to potřebuje určitě velkou dávku odvahy a úsilí, ale vydržet, bojovat, obstát a nevzdat to, je o moc těžší. Proto jsem na sebe pyšná, jsem samostatnější, sebevědomější, cílevědomější a vím, že jsem pomohla nejen sobě, ale hlavně pár mladým lidem na severu Evropy.

Věřte nebo ne, při hledání práce jsem měla jedno velké plus, které mi pomohlo najít práci, a to CENNOU ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOST.

Možná si někdo může říci, že jsem měla veliké štěstí a ne všechny projekty jsou tak ?dokonalé" jako ten můj. Ale kdo neriskuje, nic nezíská...tak jestli váháte, jste si nejistí, zapomeňte na pochybnosti a jděte do toho!